Přátelé, dovolte mi podělit se o nádhernou zkušenost. Měl jsem tu čest přijmout pozvání a vést dvoudenní seminář v Domově pro seniory Hortenzie na téma: „Možnosti využití logoterapie a existenciální analýzy Viktora Emila Frankla a jeho pokračovatelů v sociální práci“. Dva dny naplněné vstřícností, vzájemným obohacováním se zkušenostmi, prožitky, vnímavostí, zaujetím. Tyto dva dny budou po právu uloženy do „Chrámu paměti“. Děkuji za ně všem zúčastněným, kdož tento dialog absolvovali, vážím si toho.
„Dialog neboli rozhovor není dán pouhou přítomností rozprávějících účastníků. Co vlastně takový dialog vyžaduje? Společné pobývání je nepochybně vcelku velmi působivé, i když se nemluví. Řeč je ovšem důležitým komunikačním nástrojem – někdo konkrétní mluví, adresáti naslouchají a odpovídají. Každá řeč, je-li skutečně nástrojem dialogického vztahu, je fundována zjevitelným smyslem – logem. Aby při komunikaci šlo o dia-log, k tomu je zapotřebí přítomnosti logu, který, díky tomu, že se mu účastníci podrobují, proniká DIA – skrze, do společenství. LOGOS je prostředí, v němž se odehrává vědomá komunikace. Ti, kteří hledají ve vzájemné řeči smysl, dialogizují“.
