Jaký je základní smysl logoterapie a existenciální analýzy V. E. Frankla a jeho pokračovatelů?
Co je logoterapie?
Viktor E. Frankl (1905 – 1997) ve dvacátých letech minulého století vytváří po dvou krátkých obdobích svého příklonu k Freudově psychoanalýze a rovněž Adlerově individuální psychologii vlastní filosofický a terapeutický přístup, který nazval „logoterapie a existenciální analýza“.
Poprvé Frankl hovořil o logoterapii již v roce 1926. V názvu „logoterapie“ se odráží náplň významů slova logos, Λόγος – filosofického a teologického pojmu z řečtiny, znamenající: slovo, řeč, rozum, důvod, ale zejména – smysl. Franklovým cílem bylo nikoli nahradit, nýbrž vhodně doplnit v té době převládající psychoterapeutické přístupy psychodynamické a behaviorální o návrat k duchovnímu rozměru člověka a k jeho existenciálním schopnostem a motivaci.
V roce 1946 po konci druhé světové války, během které Vikor Emil Frankl přežil věznění v koncentračních táborech, pak shrnuje svůj přístup ve svém základním díle „Lékařská péče o duši“. Až do konce života dále rozvíjí a šíří logoterapii desítkami knih, článků, přednášek a svojí prací. Duchovní stránce člověka přikládá její vlastní motivaci – „vůli ke smyslu“, „vzdornou moc ducha“ kterou chápe jako rozhodující motivační potřebu a duchovní sílu v životě. Filozoficky navazuje na existenciální antropologii a na fenomenologickou metodu Edmunda Husserla a Maxe Schelera.
Logoterapie napomáhá člověku při překonávání existenciální frustrace, vakua, neurózy – ztráty smyslu v různých situacích života, zejména hraničních (nemoc, bolest, vina, utrpení, vědomí konečnosti, ztráta blízkého člověka etc.). Psychoterapeutické uplatnění logoterapie navíc pomáhá mobilizací duchovních zdrojů léčit psychické a psychosomatické problémy.
Techniky logoterapie
Podstatou, základem logoterapeutické spolupráce je vnímavě vedený rozhovor, dialog zaměřený na mobilizaci duchovních schopností – svobody, zodpovědnosti, sebeodstupu a sebepřesahu, umožňujících člověku volit a zaujímat zdravý postoj vůči svobodu omezujícím okolnostem svého života v zacílení na hodnoty a činy, které nás přesahují. Logoterapie při svém uplatnění v terapii a v poradenství směřuje k uvědomění a posílení duchovních možností a sil, které člověku dávají schopnost v sobě a ve svém světě hodnot rozpoznat, přijmout a prakticky uskutečnit jedinečné možnosti smysluplného počínání, s pevnou důvěrou, že smysl je přítomen vždy a v každé životní situaci. Zdůrazňuje nezbytnost přistupovat k člověku vždy jako k bytosti sjednocující v sobě stránku sociální, tělesnou, duševní a duchovní a varuje před nebezpečím plynoucím z opomíjení některé z nich.
Franklovými nejbližšími vídeňskými žáky a spolupracovníky, kteří jsou pokračovateli jeho díla, které rozpracovávají a rozvíjejí se od sedmdesátých let minulého století stali Elisabeth Lukasová (nar. 1943) a Alfried Längle (nar. 1951).